5 Tipů, jak přestat řešit názory ostatních
1. Ostatní nemůžeš zachránit.
Občas chceme někomu pomoci tak moc, až během toho procesu ztratíme část nás samých. Toto je zejména pravdivé s těmi nejbližšími lidmi v našem životě. Kdesi hluboko uvnitř se cítíme zodpovědní za jejich trápení a máme nevyřčené výčitky svědomí za to, že se trápí.
Ani nevíte, kolik lidí mi řeklo, že nemohou změnit svůj život kvůli někomu jinému. Protože ten dotyčný by se z toho nikdy nedostal. Vskutku mnoho lidí odsouvá jejich sny, až do nějakého neurčitého okamžiku v budoucnosti.
Myšlenka, že můžeme někoho zachránit tím, že my sami se obětujeme pochází ale z ega.
Ačkoliv se na první pohled může zdát, že když postávíme někoho na podstavec, tak jsme téměř svatí, tak tomu ve skutečnosti není.
Nemůžeme prožít životní lekce za ostatní. Nemůžeme nést břemeno někoho jiného a naivně věřit, že mu tím pomůžeme. Tak to prostě nefunguje.
Naší snahou někoho zachránit pouze odsuneme jejich lekci do budoucna, a tím prodloužíme jejich i naše trápení.
Tím jediným způsobem, který znám, jak můžeme někomu opravdu pomoci, je dovolit si být světlem pro ostatní. Stát plně ve své vnitřní moci a kráse a dovolit jí, aby léčila a inspirovala ostatní. Protože pouze to je motivuje, aby se začali léčit sami.
2. Objev sama sebe.
Před 8 lety jsem si myslela, že jsem znala sama sebe. Ale byla to pouze klamná identita, kterou jsem si postavila na hromadě strachů.
Nemohla jsem znát sama z jednoho jednoduchého důvodu – ignorovala jsme své srdce.
Je velmi časté, že kráčíme životem rychlými kroky, aniž bychom se zastavili a přemýšleli nad tím, kým opravdu jsme.
Dovolte mi položit vám otázku:
„Kým byste byli bez vašeho statusu, práce, vztahů, či dokonce vašeho jména?”
„Co Vás činí „vámi”?”
Je pravděpodobné, že pokud nežijete ve svém srdci, tak zodpovědět tyto otázky může být zprvu těžké. Jedním ze způsobů, jak začít, je vzít si kus papíru a napsat tam všechny ty bláznivé, vzrušující, a tajné věci, které jste vždy chtěli udělat, ale báli jste se.
A potom si vezměte jednu věc po druhé a udělejte je. Když děláme nové věci, které pochází ze srdce, tak můžeme nejrychleji najít sama sebe.
3. Dej svolení sama sobě.
Stejně tak, jak jsem já nevědomě hledala svolení od ostatních dělat, co chci, tak možná to děláte i vy.
Když jsem se podívala hlouběji do podvědomé touhy řídit se názory ostatních, tak mi došlo, že souhlas, který doopravdy chci, je ten můj.
Představte si, jak by se váš život změnil, kdybyste sami sebe podporovali v každé situaci? Cítíte lehké vzrušení při této představě? Pak to je právě to, co si vaše srdce žádá.
Dát souhlas sama sobě je něco, co máte plně pod kontrolou. Když se na tuto cestu vydáte, tak pochopíte, že je v pořádku dělat chyby, protože se z nich poučíte.
4. Každý je svrchovanou duší.
Ačkoliv jsme každý unikatní, tak na úrovni duše jsme si všichni rovni. Všichni jsme vzájemně propojeni a učíme se své lekce ve škole života.
Nikdo jiný nad vámi nemá moc, pokud k tomu nesvolíte.
Ostatní nám pouze ukazují ty části nás samých, které odmítáme vidět. Ale v žádném případě tady nejsou proto, abychom z nich udělali polobohy a točili svůj svět kolem jejich představ. Pokud to po vás někdo vyžaduje, tak mu na vás doopravdy nezáleží.
5. Najdi své životní poslání.
Každý z nás má svůj životní smysl. Navzdory mnoha mylným představám, není to něco, co si musíme zasloužit nebo na čem musíme tvrdě pracovat. Náš životní smysl koluje v našich buňkách od narození.
My sami si nedovolíme uvědomit, co náš životní úděl je. Nevědomky vkládáme tolik strachů a soudů do našich přirozených darů, že činíme náš život komplikovanějším, než by musel být.
Když si uvědomíte svůj životní smysl, tak je méně pravděpodobné, že vás bude zajímat, co si ostatní lidé o vašem životě myslí. Protože si začnete vážit svého omezeného času na této planetě více.
Život je příliš drahocenný a krátký na to, abychom se ztratili v názorech ostatních lidí na to, jak bychom měli žít my.