Má cesta transformace
Má transformace začala v roce 2011, když jsem zažívala nejhlubší bolesti, která byla téměř nesnesitelná. Všechno, co se mohlo pokazit, pokazilo se. I když jsem byla již zvyklá na mnoho emoční a psychické bolesti, tak jsem se během tohoto roku musela této bolesti plně postavit. Už nebylo kam utéct, nikdo, komu bych se mohla (a chtěla) svěřit.
Můj (tenkrát) šestiletý vztah mě doslova dusil a den za dnem jsem se probouzela s pocitem, že z něho musím utéct pryč. Všechno mě tížilo a můj vztah byl ztělesněním všeho, co jsem nechtěla. Ačkoliv mi můj ex-přítel pomohl dostat se dál od mé rodiny, tak i přesto to mělo bohužel daleko od milujícího naplněného vztahu, po kterém jsem tak moc toužila. Oba dva jsme vývojem našeho vztahu byli vinni.
Myslela jsem si, že s ním musím zůstat, tak jak každá „správná holka“ a nikdy neopustit muže, bez ohledu na to, jak bolestivé zůstat s ním, je. Neměla jsem tenkrát téměř žádné sebevědomí a byla jsem naprosto ztracena ve všech těch dobře míněných rad mého okolí o tom, co bych měla dělat. Názory mého okolí mě potlačovaly a drtily, ale nevěděla jsem, jak žít tak, jak já sama chci. Nebyla jsem na změnu připravena až do okamžiku, kdy jsem potkala muže, se kterým jsem byla na stejné vlně.
Užívala jsem si nekonečné debaty o tématech, o kterých normálně lidé ani neuvažují. Byla jsem jím naprosto fascinovaná. Otevřel mé srdce dokořán a já jsem začala zažívat dosud nepoznané pocity, o kterých jsem neměla ani tušení, že mohou existovat. O mnoho let později jsem si uvědomila, že jsem samovolně prožila to, co lidé nazývají kundaliním probuzením.
Celé měsíce jsem měla morální dilema o tom, jestli mám zůstat v mém nenaplňujícím vztahu nebo udělat ten skok do vzrušujícího neznáma a říct ano muži, se kterým jsem měla pocit, že konečně žiji.
Cítila jsem se paralyzovaná, odkládala jsem rozhodnutí až do momentu, kdy bylo pozdě a on potkal někoho jiného. Tyto dvěře se zavřely. Tento okamžik snad doslova roztrhal mé srdce na kousíčky. Všechna ta bolest z minulosti, kterou jsem se snažila ignorovat vyplula na povrch. Už nebylo kam utéct.
Navíc k tomu všemu, jeden milovaný člen rodiny vážně onemocněl, ale nepřipustil mě k sobě. To pro mě bylo neskutečně těžké, zatímco jsem dělala, co jsem mohla, abych vypadala, že je to v pořádku. Nechtěla jsem přidělávat problémy. Najivně jsem si myslela, že by nás tato těžká chvíle mohla sblížit, ale najednou přede mnou byla ještě tlustší zeď, než předtím.
Potom pro mě přišlo vysvobození a já jsem měla možnost odjet do Číny během let 2012 až 2014.
