bojíte se říct svůj názor

Bojíte se říct svůj názor? Pak asi žijete život někoho jiného.

Share on facebook
Share on twitter
Share on whatsapp
Share on linkedin
Share on email

Tak jako každý člověk, tak i každý národ má své slabé stránky. Češi jsou typičtí tím, že nedokáží říct doopravdy svůj názor, a pokud ano, tak ne tomu, komu patří. Místo adresování člověka, se kterým nesouhlasí, vylévají své srcde nejlepším kamarádkám, kolegům v práci, nebo kamarádům u piva.

To, jak jsme odlišní v říkání svého opravdového názoru je například vidět v nadnárodních společnostech. Češi většinou jako první okdývají, že je všechno jasné, většinou se na nic nezeptají, a pak dělají stejné chyby dokola. Naopak cizinci si vezmou projekt plně pod svá křídla a snaží se najít nejefektivnější řešení, přitom se nebojí zeptat na cokoliv.

Vím, že ne každý člověk je stejný, ale my jsme mistři ve stěžování si, zejména za zády toho, komu to patří.

 

Kam ale tento strach říct svůj názor doopravdy vede?

Pokud se bojíme říct svůj názor nahlas, tak všechnu tuto energii obracíme sami proti sobě. Znamená to také, že nejsme upřímní k ostatním a nutně se chováme před jistou skupinou lidí jinak, než před jinou. Pokud nesouhlasíte s tím, co po vyžaduje vaše matka, ale zároveň jí to nedovede říct do očí, protože se jí bojíte, tak se v její přítomnosti chováte jinak, než byste chtěli.

[bctt tweet=”Všechna potlačovaná energie se nutně musí někde v životě projevit, aby se vybalancovala.” username=””]

„Když já mu to říct nemůžu, bojím se, co si bude myslet.“ Nebo, „ tobě se to lehce říká, ale já mám povinnosti a musím dál dělat to, co dělám.“ Tyto věty slýchávám velmi často. Popravdě častěji, než to, že si lidé jdou za svými sny.

Všude, kam se podívám vidím lidi, kteří jsou nešťastní, unavení společností, anebo rezignovaní. Dříve, než cokoliv jiného mi výjmenují všechny ty důvody, proč nemohou něco dělat. Proč právě oni mají speciální případ, a proč oni to mají na rozdíl od ostatních tak těžké.

Já nechci ani při nejmenším znevažuvat a posuzovat lidské životy, ale vím, že každý z nás máme potenciál vytvořit si takový život, který chceme. Tady tomu věřím z celého srdce, protože vím, že jsme to právě my, kdo drží ten pomyslný klíč v rukou – vždy se můžeme rozhodnout jinak. Každý z nás bez ohledu na cokoliv, co se nám přihodilo.

Asi jsme všichni slyšely o Vikotru Franklovi, který se naučil být šťastný i v koncentračním táboře, anebo o Nelson Mandelovi, který se rozhodl během jeho 27 lettého pobytu ve vězení odpustit a nechat minulost být tak, aby mohl vybudovat svojí zemi znovu od základu.

Možná si myslíte, že tito lidé jsou výjímky. Ale nejsou. Kolem nás jsou lidé, kteří si volí vědomě to, jak se chtějí cítit a i to, jaké chtějí mít zkušenosti. Oni totiž pochopili, že to není jejich okolí, které je předurčuje, ale že to je volba jejich postoje a myšlenek, která formuje jejich život.

 

V životě máme v podstatě dvě volby. První je žít, tak jak nechceme a cítit se být obětí systému, a druhá je zvolit si svůj osud sami.

 

Můžeme se cítit rezignovaně, mít negativní myšlenky a myslet si, že se život spykl proti nám. Ale toto všechno je jen námi zvolený postoj. Neznamená to, že když se rozhodneme odpustit a jít dál v životě, že člověk, který se proti nám „provinil“ (i když toto je velmi velmi relativní) je zproštěn vinny a je to v pořádku, ale pouze to znamená, že my sami sebe výjmeme z vězení, do kterého jsme se uvalili a dovolíme si opět se svobodně nadechnout.

Všechno to jsou jen myšelnky, přesvědčení, a emoce. A toto všechno se dá změnit. Není to nic vytesaného do kamene a do smrti neměnitelného. Je v pořádku zpochybňovat naše negativní myšlenky a nepropadnout jim jako neměnnému verdiktu.

Nemusíte být Mandela a změnit osud celé země. Stačí, když k sobě budete upřímní. O tom, co doopravdy od života chcete, a potom krok po kroku začněte žít více své sny, než své noční můry. Pokud jste nešťasntí ve vztahu, tak si nejdříve přiznejte to, jak se doopravdy cítíte. Příjměte zodpovědnost za vaší volbu být právě s tímto partnerem, a pak se sebe zeptejte, co s touto situací chcete udělat. Milujete ho a jste připraveni změnit sebe? Nebo jste spolu spíše z povinnosti a bude vám lépe odděleně?

 

Co kdybyste na tři měsíce zkusili dělat pomalé kroky vstříct svým snům?

Všechnu energii, kterou ztrácíte tím, že dovolíte strachu a negativním myšlenkám, aby vás ovládali přesměrujte k vytvoření něčeho pozitivního ve svém životě. Něco, co vám dává hlubší smysl života a hlubší naplnění.

Co kdybyste se místo toho jít do konfliktu ponořili sami do sebe a přišli na to, co doopravdy chcete? Místo stěžování si kamarádkám a pomlouvání trávili čas tím, co vás opravdu naplňuje?

Jediné řešení, které nikam nevede je snaha udržet si status quo. Ze strachu zůstat v situacích, kde být nechceme a namlouvat si, že je pozdě na změnu. Pozdě je pouze až když jsme mrtví a i toto je relativní a otázkou názoru. Jsme tady proto, abychom dělali své volby. Máme schopnost cítit právě proto, abychom šli za svým srdcem. A milujeme proto, protože naší podstatou je láska a ne strach. Proto strach cítíme negativně – my nejsme doopravdy naším strachem.

SDÍLEJTE TENTO ČLÁNEK

Share on facebook
Share on twitter
Share on whatsapp
Share on linkedin
Share on email

PODPOŘTE SVOJI ZMĚNU

léčení zlatým světlem pro pracovníky světla sylvia salow

Léčení Zlatým Světlem

5 * 90min konzultace + 5 PDF

Online Koučování

90min konzultace

Získejte meditaci ZDARMA

Přihlašte se k odběru novinek

Pro personalizaci vašeho zážitku na našich stránkách, používáme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s Pravidly a Podmínkami a s Ochrannou osobních údajů.

0

Your Cart